Erich von München

Za svítání leží minnesänger na cestě,

Za jak dlouho kolem něj pojede vůz,

Aby ho svezl k jeho nevěstě,

 Kde ona čeká a s ní kocour Töcc?

Když ten vůz kolem projede,

Je už po poledni,

Zdalipak mladíka přejede,

Když na cestě tvrdě spí?

Když soumrak padá, měsíc vyjde hned,

To minnesänger jde zas hrát,

Erich von München a jeho věrný flažolet

Nevynechají ani hrad.

A sotva se setmí, do hradu už nikdo nesmí vstoupit,

Minnesänger jen taktak vklouzl do brány,

Říká se, že v hradním příkopu se utopit

Není nijak těžké – stačí jeden krok nesprávný,

Jen jediný krok nesprávný…

Když silné víno stoupne do hlavy

A jazyk mrštný rozváže,

Dostane minnesänger váhavý

Náruč plnou kuráže.

když svítí krásně úplňkový měsíc,

jde svojí vyvolené svou lásku vyznávat,

pak vína vypije ještě víc,

zlý měsíc cestu mu zmát‘!

Ráno leží zpitý minnesänger

V náručí u své Annalise.

Jakmile se snad probudí,

Zlíbá tvář svojí Annalise,

Vždyť kterou má rád víc?