SLYŠÍM TĚ

slyším tě

chycená proudem času
pozvaná k hostině
chtěla křídla rozprostřít
pro sluneční svit
na samém začátku konce
pouhé vlnění
z něj zvuk zvonce
a hlas lidský nese se
ve větru šumí koruny stromů
zvou zbloudilou duši domů
a slova vzdálená v čase
ozvěnou v přítomnosti
ovlivňují její budoucnost