Říkal jí Zrzi..

Barva jejích rudých vlasů,

odpovídala barvě jeho vášně.

Třebaže to zprvu znělo zvláštně,

přiměla ho hledat novou trasu.

Byla děvče ze vzdáleného kraje,

žila tam, kde víno zraje, kde orel na vlajce vlaje.

Vládla vtipem ostrým jako břit,

hned zbožňoval ty chvíle, kdy se s ní mohl přít.

Byla tak krásná, že chtěl ji myslí i srdcem,

snad hledal celý život tuhle zrzku.

Myslel, že na ní zapomene časem,

jenže čas ztupí ostří, ale neotupí lásku.

Amorek byl možná trochu drzý,

když ho přiměl, aby kvůli ní spolknul svou pýchu.

Ale jak nás Kofola učí, rozdíly jsou lásce k smíchu,

a tak jí dál, napříč časem říkal Zrzi..