Název vlastně nikdy neměla..

Když první vánek rána, zhasne plaménky luceren

a celé město vstává,

Myslím hned na tebe, na tu nejkrásnější z žen.

Myslím na tvůj jemný polibek,

pro který bych prodal duši.

Pro jediný tvůj letmý dotek,

kráčel bych deštěm i pouští.

Jsi vzrušující jako tajemství do ticha zašeptané,

krásná jako horské řeky v jezera nespoutané.

V očích ti září snad všechny krásy světa,

jsi moje princezna v anděla zakletá.

Myslím na tebe i večer, když slunce se sklání,

přál bych si být s tebou u tvého usínání.

Ponořit se do sladkého snění,

jen v našem pevném objímání..