Ve výklenku

Včera byly hvězdy bezesné

černá kočka mě vzala na hůl

o šestáky snů obrala

vzduchoprázdná samota

koule s tváří andělskou

nehybná za víčky

 jako umělá kytka

odnaproti

 vidím ji propálenou dírou  

ve druhém výklenku

opuštěného kostela

prostá

jak sponka do vlasů