SNIVÝ SVOD

Sním o řekách

a o jejich svitu,

jenž pospává na leknínech

sluncem zalitých.

Tonu se v noci mých očí,

kde spatřím ty tvé,

nevědouce, co si počít,

poklidné, chtivé, hledící do mých.

Hrdlo ti ospalé kapky řeky líbají,

jak mé touhy žízní.

Sním o řekách, jejichž pějící hlas

mě konejší hlouběji ke spánku.

Slunce zapadá do barvy granátového jablka

tvých hříšných rtů, když odvrátíš zrak

a poté ho vrátíš nazpět;

Řečníš o mých hvězdách,

zatímco si myslíš, že si toho nejsem vědoma,

ale já se převracím ve spánku

a zářím jasněji než tvé bláhové poblouznění

a tonu se hlouběji v noci mých očí.

Já jsem řeka

a tvůj pohled

nezastaví můj tok.

Lačním zpívat

ve hvozdu tvého srdce,

jenže nato si sladce vzpomenu,

že můj je hvězdami zalitý.