Mě se tak snadno nezbavíš..

Otevřel si náruč svoji
city jsi ve mne rozbouřil
zahrál do ouška milovanou píseň moji
hladil mne něžně a spolu se mnou snil..
Brzy dostal jsi mne,kam jsi chtěl..
Vášnivě mě pomiloval jedné letní noci
A pak..uz sis na mne ani nevzpomněl..
Mé srcde žel zůstávalo stále ve tvé moci.
Vlastně ano,ozval ses,to bych ti křivdila,
napsals mi zprávu:
"Mám tě rád,ale nemiluji..
tak se měj,žádná velká láska ode mě to nebyla.."
Bolest mnou projela jak ostrý šíp
Kolik jen nocí já po tobě jen truchlila?
Ale teď,teď uz je mi lip..
Ty totiž vůbec,muži,netušíš
že to, co vyšleš,se ti také vrátí
mě se tak snadno nezbavíš
jen blázen doufá,že se časem vše spáchané zlo ztratí..
Na podzim budu spadaným listim,po kterém budeš šlapat.
A v zimě ledem,jenž bude tvoje tváře drásat.
Na jaře fialkou,která má moji vůni
v létě můj obraz spatříš v každé tůni.
Mě se tak lehce nezbavíš.
Usednu  navždy ve tvém svědomí.Možná to tušíš..možná víš,
Mě se tak snadno,Tome,nezbavíš..