Ve vlnách

Ach jak sladce mi zníš do duše
Příteli můj
Jak dlouze se díváš do mých očí
Společníku nekonečných nocí
Můj dech se zrychlí pokaždé
Když na tebe pomyslím
Neseš mě s lehkostí na tvé hladině
Já proplouvám tebou
Ty proplouváš mnou
Fantazie se mísí s realitou
Pryč jsou jejich hranice i dávné počátky
Tvé náručí je mým vytříbeným domovem
Dotýkáš se mě způsobem tak nevšedním
Až se to zdá být pouhým snem
Dáváš mi pít ze své číše
Ta jediná je vždy dokonale plná
Já dávám ti pít pradávnou vodu nejvzácnější
Stéká po úbočí dějin a po spirále věčnosti
Jak sladké je to věčné pokušení
Ovoce ze stromu prý zakázaného
Kdo ten zákaz vydal?
Absolutno, to ne
Je to jen lidský, omezený omyl
Co se vloudil mezi řádky
Opsal klikatou čáru, která krutě rozdělovala
Co se smí?
Co se nesmí?
Příkazy, zákazy, rozkazy
Však duše, ta kráska bez bázně a hany
Touží s nepředstavitelně silnou vírou a jistotou
Po svém jasném, prostém a všudypřítomném vyjádření
Jen ji nechte promlouvat do svých denních snění
Ona ví
Ona zná
Ona si vzpomíná
Na božské lůno, co měsíci v úplňku se tolik podobá
Není bitev
Není vítězů
Není poražených
Tak sundej si tu krajkovou škrabošku ze své nádherné tváře
Ať tě můžu konečně zcela poznat
Ať mohu dosyta vychutnat náhlost tvých polibků
Přeplněných vášní a touhou po věčném a plynulém spojení
Křičím tvé jméno do širého vesmíru
Lákám tě blíž a blíž
Neznám tvou pravou podstatu
Znám však již mnohé
Řeka rychle břehy své přeteče
Když z ní ten správný rybář zlatou rybku vyloví
Ona mu pak splní všechny jeho nejtajnější přání
A v klidu se vrátí do stejného místa v projasněném proudu dní
Ty znáš má skrytá přání a já znám ta tvá
Tak ukaž mi svou pevnou náruč
Já schoulím se tiše do ní
A navždy budu jen a jen tvá