Jinou cestou

Nechá se, vůbec se nebrání,
do svých myšlenek zase se utápí.
Rady slyší, to já vím,
trvá však na tom, že život lepší je bez něj než s ním.
Skrčil se v koutě a nechce vstát,
má snad i pocit, že jej svět nemá rád.
Kam jen se ztratil hlasitý smích?
Snad vrátí se, až roztaje sníh.

Nenechá se, slovy se brání,
však do svých myšlenek stále se utápí.
Zjistil, že světu na něm záleží,
ale že klíče od truhly přímo u ní neleží.
Řekl si: „Dost!" a z kouta vstal,
vzal sebou, bohužel, i svůj hořký žal.
Nesměje se, věci kolem vtipné nejsou,
třeba ještě vrátí se s letní ranní rosou.

Vyhasl, uklidnil se a mlčky sedí,
z okna vlaku sám se někam hledí.
Nabyl pocitu svobody a rozhodl se jej využít,
v jeho očích střídají se stín a svit.
Nepláču ve tmě, slunce vychází.
Bát se nemusí, vím, že jeho slova nejsou lsti.
Držím mu pěsti.
Jdi si, jdi.