I ženy umí ranit

A tak odcházíš,
necháváš za sebou jen bolest.
bohužel se ani neohlížíš,
proč musela si mi hlavu poplést.

Proč si mě nenechala být?
když věděl jsem, jak to dopadne.
Jen, o tomhle životě snít,
do té doby, než víko na mou rakev zapadne.

Ne, ty jsi mě donutila věřit,
že možná i já to zažiji.
Štíty si mě přinutila složit,
teď toho už jenom lituji.

Že jsi jiná si mi tvrdila,
že prý budu šťastný.
Potom si mě na rozloučenou políbila,
Co mi jsou ty řeči teď platný.

Každý věří, že jen muži umí zranit,
přitom i my, umíme trpět.
 Já už přestal kvůli nim věřit,
že ty své sny zase získám zpět.