Zatanči

Zatanči, jsi jako horský vítr, jsi, moje lásko, tuze krásná,

Zatanči, jsi jako modrá růže – stejně rozvitá a stejně vzácná,

Tvé oči plaché laně, do těla které zabodl se šíp,

Já toužím vztáhnout dlaně, učinit, by tobě bylo líp.

Mé srdce zasáhl šíp z lásky luku,

Však dneska jsem tu naposled,

Zítra zas musím táhnout ke svému pluku,

Ani Bůh neví, vrátím-li se zpět.

Dneska mám tebe, tvou lásku, tvůj smích,

Zítra mě čekají karabiny,

Jestli mě zasáhne střela jedné z nich,

Jestli se nevrátím už nikdy.

Zítra mě čekají jenom ostré kordy,

Pistole, bodáky a střelný prach,

Za hradbami Britů, Švédů hordy,

Tak komu z vojáků to nenažene strach.

Dej mi svůj šátek a polož svou dlaň,

Kde v hrudi srdce moje jen pro tebe bije,

Tam šátek složím a zítra mě chraň

Co nejpevnější bandalír, ať střela nezabije.

Zatanči, lásko, jsi jako vnadná víla,

Jsi ještě krásnější, než když viděl jsem tě prve,

Zítra tu nebudu, košile dneska bílá

Mých šest litrů krve absorbuje.

Dneska já vnímám, tvé prsty kloužou po spinetu,

Zítra tou hudbou bude mi jen marš,

Už ani nevím, co když se v boji spletu,

Kdo řekne: „Zab!“ a kdo „Ránu zavaž.“

Dnes nesmím pokochat se jedinou tvou vnadou,

Zítra mým osudem jest v čele pluku stanout,

Když s růží mezi rty mi slovo sbohem říkáš,

Jsi krásná, zdrcená, toužím tě celou zlíbat,

A kdyby zítra páni přišli mně hned lát,

Řeknu, že opakovat to budu nastokrát.

Dneska po klidné noci

Mně není už pomoci,

Já dobře vím, tys ještě pannou,

Však srdce moje puká,

Ztrestá mě boží ruka,

Až zítra proti nám dvě armády stanou.

Rozpusť si vlasy, milá, mají tu světlou barvu obilí,

Budou mým světlem, loučí, jestli nás zítra Briti pobijí,

Pojď ke mně a teď hned,

Zítra jen bajonet

Bude mou milenkou, jej budu celovat,

Dneska chci naposled říct: lásko, mám tě rád.