Objevil ses znenadání
v tom klobouku slaměném
trochu jak splněné přání
prožít léto s kovbojem.
Na lásku se blýskalo...
V tvé náruči sladko bylo
s tebou smích a vesele
hned se mi tak lehce žilo
já měla v tobě přítele.
Moje srdce výskalo...
Z očí zářila ti touha
mně se hlava točila
líbal jsi mě s vášní, zdlouha
já jako vích hořela.
Pak dlouho se mi stýskalo...
Odešel jsi do daleka
po všem byla veta
odnesla tě slzí řeka.
Mně stýskalo se léta...
Teď jsi zase tady
blizoučko a v dáli
já si nevím rady
chci aby se smály
tvoje oči z blízka.
Zase se mi stýská...
něžná smutná pravdivá..z nevyžvaněnejch posedů v lesních přítmí života...ST* :-D*
28.08.2018 23:33:34 | Frr
Láska, co smutkem dýchá... a na samotu hořce zvyká.
Počtení pěkné, ze života. :)
28.08.2018 23:06:28 | ARTeFakty X. Múzy