Občas to na člověka přijde

Myslel sem si že už je to pryč
Ne nemyslim ten chtíč
To chvění celýho těla
Jak by Tě každá jeho buňka chtěla

Ale ten smutek že jsi pryč
Slovo skončilo to šlehlo zase jako bič
Ta bolest mi omlátila o čumák
Že lhát sobě je k hovnu jak starej lák

Miluju Tě a sou chvíle kdy mě to trhá na kusy
Nejsem blbej vim že to nemá bonusy
Vim že z Tvejch rtů neuslyším svý jméno plynout
Maximálně větu musíš zapomenout

Nemůžu. Nechci.
Vim. Dostanu lekci.
Další. Bude bolet.
Vysvobození? Snad jen bullet.

Blázen. Hlupák. Obyčejnej chlap. Akorát miluje. Celým svým srdcem. Ale sám.