Miluj ji smrtelníku...

V jejích očích života jiskření,
v rukách mnohotvorné jitření,
já znám svou lásku,
jehnědových vlasů krásku.

Zahrádka všech ročních období,
čím vším mě ještě ohromí,
klid pro mě, až ji k sobě přivinu,
když na jejích fialkách okem spočinu.

Zurčící potok hrnoucí se hor,
Fénix zas a znova povstávající z popela,
budiž pro všechny ona, láska moje, vzor,
harmonie mysli a těla.

Skládat jí písně, ódy, symfonie,
toho hodna má milovaná, má bohyně,
vůkol jemné flétny, houslí tóny, melodie,
miluj ji smrtelníku a chraň její svatyně.

Pohleď na sloupy jejích ctností,
nerozvrátí je černá bouře a vichr podlostí,
po schodech z mramoru,
rád k ní budu stoupat zas a znovu.