Šahrazád

 

 

Šahrazád

 

Jsem jak

 na tom stole rozsypanej čaj,

ta jedna holka, co jí zakázali ráj.

Jsem poslední na notový lince,

dřív čistá, teď ohmataná

   stará mince . . .

 

„To není, můj milej, vážně fér,

že bereš mi vše, ber kde ber . . .

Když já uvězněná v tvojí moci,

o lásce snila tisíc -

a jedna nocí . . ."

 

Jsem jak

ta loni prošlá navštívenka,

včera OK a dnes rozbitá sklenka.

Jsem holka, která milovala víc,

dřív něčí, teď schoulená

  u popelnic . . .

 

„To vážně, můj milej, není fér,

kam mám jít, kde hledat směr . . .

Prý vždy pil jsi ze mě do dna rád,

 a teď stínáš hlavu -

svý Šahrazád . . ."

 

. . .

 

Vím, 

i když mi takhle málo zbylo,

bude zas líp!

  v ž d y c k y  to tak bylo!

Až jednou zas přiletí

slavík ze zahrady,

zavolám, lásko, 

j á  j s e m

 přece tady

a ty, harfo, zase pěkně hraj . . .

 

. . . jen jsem teď -

na tom stole rozsypanej čaj,

ta jedna holka . . .

 

  Za foto děkuji MIRA Photography
www.facebook.com/miraaphotography?fref=ts