Lípy a jitrocel

 

 

Lípy a jitrocel

 

 Dávno už,

lásko, přestaly nám lípy kvést,

co ještě můžem a

 co už nemůžeme snést . . .

Co všechno skončí

tam zvadlé na oltáři . . .

když odešlo léto

a máme tu

               znova září . . .

 

Ještě se,

lásko, spolu projdem po ulici,

co v noci byla a

 co už zase není spící . . .

Až skončí ty hry

 na: jsme či nejsme vinní . . .

pak jen se odloží

zbytky lásky

           v síni . . .

 

. . . 

 

Nakonec,

 lásko, setřem i ten úsměv z tváří,

to se tak dělá, když

 není místo v kalendáři . . .

A lásce zhasnem

i tu poslední svíci . . .

víš, miláčku,

       tak to bývá

              vždycky . . .

 

. . .

 

A možná,

lásko, už zítra anebo za pár let,

kdopak to ví, možná,

že jinak otočí se svět . . .

Kdo jenom ví, co bude

s milováním, až jednou

ráno znenadání,

 vím, co chtěla bych já,

vím, co ty bys chtěl,

až rozkvete tam ve stráni,

až rozkvete tam ve stráni 

nám

 

voňavý jitrocel . . .

             

 Za foto děkuji MIRA Photography
www.facebook.com/miraaphotography?fref=ts