Žijeme pro naděje
Odešla láska,
v noci asi utekla tou
uličkou mezi ploty.
A teď je tu ticho,
jako když ztratíš
úplně všechny noty,
jako když ptáci odlétli
na svá zimoviště . . .
a co bylo tu, už není . . .
kdo jednou miloval,
teď žije
v zatracení . . .
"A každý podzim,
ten studený vítr z polí věje . . .
Snad vrátí se k nám
zase někdy příště? . . .
jen nežít
bez naděje . . ."
. . .
Odešla láska,
snad jednou se vrátí,
třeba zas uličkou
tou mezi ploty.
Tak počkáme spolu,
až čas otupí
všechny ty ostré hroty
a taky ptáci znovu přilétnou
ze svého zimoviště . . .
už slyším těch křídel chvění . . .
kdo jednou ztratil,
ten doufá
v navrácení . . .
"A když jarní vánek
do našich vlasů jenom lehce věje
vím, co kdo z nás si přeje . . .
že zase jednou
někdy příště . . .
vždyť
všichni tu žijeme
pro naděje . . ."
Za foto děkuji MIRA Photography
www.facebook.com/miraaphotography?fref=ts
„Nikdo nedává víc jako ten, kdo dává naději.“
v básní cítím pohyb,to je určitě i závan návratu...lásku můžeme i dát v laskavosti...:-)má hodně podob.
29.09.2018 20:45:38 | Danger
:-) pěkně jsi to napsal, Dangere, jj, vždycky se snažím, i v básničce :-), aby to neznělo tak bezvýchodně, snad se mi to někdy daří :-). Díky moc, měj se fajn :-)!
30.09.2018 09:03:03 | Fany
Naděje je věčná, ale lidé vůbec ne. Proto je časem střídá. (Je to hrozné i hezké zároveň, jako život...) :-)
24.09.2018 12:21:35 | Lighter
od naděje :)
ST
24.09.2018 04:27:37 | CeP