KŘIVKY

Jako malíř u plátna, uchvácen jsem zcela.

Jako síla nezkrotná, křivky Tvého těla.

Štětec Mistra odhalí, celou nahou krásu,

jemným tahem detailním, ztvární lehce řasu.


Sedíš znovu modelem, pro potěchu oka,

křivky Tvé ať poblázní, klidně pana Voka.

Každý z mužů nejen dnešních, majetků se vzdá.

Jen pro ten sen o půlnoci, co se jim vždy zdá.


Páni cítí pod dlaněmi kůži sametu.

Jako hvězdář nebem černým hledá kometu.

Prozkoumat chtěj jistě, tajně tajná zákoutí.

Konec snů o křivkách snových, pak je zarmoutí.