Ach zlato, tvé boky jsou tak líbezné,
tvá vůně srdce si v mžiku získá,
ach zlato, díky tobě slova hned výřečné,
zapůsobí, a zbylým bez zlata se píská.
Ach zlato, co já bych byl bez tebe?
Jen stříbro, jehož si nikdo nevezme,
ach zlato, ty život proměníš na nebe,
v němž s tebou pijeme a žijeme.
Pryč jsou časy, kdy já bez zlata zpíval,
o jeho tonoucí záři já jenom sníval,
doby, kdy stříbra houf se mne vysmíval.
V zlatu se naložím a rád si v něm zaplavu,
kolem světa s ním pořádám výpravu,
Vás stříbrné, už neberu v úvahu…