Ona a on

Nedávno ještě na mostě stála
v jeho náruči jen tála.
Měla ho moc ráda,
ted však z mostu padá.

Tělíčko letí do vody,
někdo ji chytnul za nohy.
Byl to on se slzami v očích,
říkal ji,bud bude žít a nebo s ní skočí.

Dívka jen sklonila hlavu
řekla mu:Pozdravuj moji mámu!

Postavila se na zed´ mostu
před sebou uviděla bílou kostru.
Už ví,že je čas
Nikdy,nikdy se nevrátí mezi nás.

A tak skáče podruhé.
zítra z ní nic nezbude.
Jen zlomené srdce,
co poslední dny nosila v ruce.

Chodila jako duše bez těla
tohle opravdu nikdy nechtěla.
Ted je už však na dně řeky,
už tu nikdy nebude..navěky .

Chlapec se stočil do klubíčka,
zavírajicí se mu pláčem víčka.
On ji měl pořád rád,
on ji však pořád lhal.

A to je to největší zklamání,
mnohdy až k slzám dohání.
Bez ní chlapec nemůže žít
a tak chce po jejich stopách jít.

Skočil z mostu jako ona,
nad jejich životy se zavřela opona.
Ted za ní letí do nebe
a bude ji mít zase u sebe.

Může jí říkat ty dvě krásná slova
bude ji to říkat znova a znova.
On ji pořád miluje
neví,co si od toho slibuje.

Chlapec našel v nebi svoji dívku
ta má stále od něj v srdci zaraženou dýku.
On ji vyznál lásku a byl rád,
že se můžou zase smát.

Ona mu to však neopětovala,
i když ho pořád milovala.
Tehdy ji moc ublížil,tak at ví co je to trápení.
To bolí víc než ohněm pálení...