SÍLA SMYSLŮ

Slyším zvuk ze slov, co píšeš,
jak libozvučná zvonkohra.
Cítím vanilku, když ve snu dýšeš.
Tajemná jsi, jak v pokeru hra.

Vidím anděla, však zcela bez perutí,
stráž to naší lásky stále vzdálené.
Dotek nohou, čerstvou rosou, bez obutí,
v bouři letní, ruce prsty spojené.

Chutnáš jako miska jahod,
přivolala jsi mne k sobě.
Poznal jsem Tě shodou náhod,
škoda jen, že v jiné době.

Zpovídám se ze svých hříchů,
před celou energií vesmírnou.
S pokorou, jak v říši mnichů,
co silou smyslů vládnou nesmírnou.