Hvězda

Má hvězdo,
jež mi svítíš
na cestu dlouhý čas
mne vedlas přes kamení
i lidskou poušť
a neznalas
mne ani
mne vedlas vzhůru
do čistoty nebe
barevných krajin
výšin poezie
i výšin cti,
která se neprodává
za žádnou cenu
v kterékoli době,
jež velelas
mi nikdy nevzdávat se
za vše to vděčím tobě
jsi božským snem,
jenž se mi občas zdává
v něm jsme si blíže sobě
ty v plné kráse mládí,
jež nikdy neodkvetla
já do tvé záře slétla
dvě hvězdy v opojení
než noc stráž se dnem smění
se sešly – nerozešly
ve věčném políbení