Dívka jako růže je

Když semínko je ještě malé,
co z něj bude, nikdo neví,
napětí je neustálé,
co se tady jednou zjeví.

Začne klíčit, stonek roste,
rozzářit se, je tak prosté.
Žádné srdce nezůstane,
smutné, natož roztrhané.

Listy sluníčku jdou naproti,
a žádné srdce se už nermoutí,
když vidí květy rudé,
ví, že pouze radost bude.

A tak jako růže rudá,
i každá dívčina cudná,
srdíčko každého potěší,
když svítí i když zaprší.

Z každého semínka,
vyroste květinka,
a když ne květina,
tak jiná rostlina.

A z každé dívčiny,
vyroste slečna,
která až dospěje,
bude moc hezká.

Květiny a ženy
jsou takřka stejné
kdo si k nim přivoní,
tak z cesty sejde.

Když si ji utrhneš,
a pak ji nechceš,
neublížíš jen jí,
sám vnitřně zemřeš.

Netrhej květinu,
když o ně nestojíš,
vytvořil bys ránu,
kterou nezahojíš.