Kladivo a srdce

Kladivo a srdce

Kladivo je srdce a srdce je kladivo.

Neposlušně buší i v tobě ty najivo.

Kov tmavý přirovnat však k srdci rudému

Má podivný smysl. Nepasuje první k druhému.

Ovšem jaký omyl mojí milí.

Nic na světě není bez příčiny.

Kladivo je jen nástroj úderné síly a násilí,

Kdežto srdce jsme v jiný nástroj změnili.

Buší srdce dnem i nocí,

 by nám bylo nápomoci

Buší srdce do běhu,

 by přispělo by k oběhu.

Buší srdce láskychtivé,

Čeká co na světě zbyde?

Ach to né, srdce dávno ví,

Koho cestou uloví.

Buší srdce, ovšem mozek ví to?

Že není to kladivo co v těle buší to?

Příjde mi že mozek neví co srdce chce

A srdce je slabé by řeklo nám to své.

Dny a noci buší nám  to v těle

Dny a noci srdce nezná nepřítele

Mozek zná, ach mozek ví

Nic však srdci nepoví.

Srdce by chtělo vyskočit z těla

a říct všechno té, jež by vědět pravdu měla

ovšem naše hlava vše schovává

Srdce je níže než hlava má.

Ach jak vyřešit ten problém děsný?

Hrudní koš je srdci těsný

A mozek ten není dávno na straně lásky

v paměti zbyly jen obrázky.

Obrázky toho jež mozek vytěsnit chce.

Jsou ve snech skryty od srdce.

Ach lásko má snová,

Kam tě mé srdce v paměti schová?

Ocelová je paměť a dá se kovat

Dá se všechno v těle schovat

Nechť mozek zůstane stranou

Když srdce buší nad tou pravou.