Podivnost

Tiše píše básník smělý,

By myšlenky nevyšuměly….

Potichoučku, po písmenku

Skládám báseň někde venku.

Slabý jsem s uvažování

Slabý jsem z přeceňování,

Slabý prostě jsem

Bych vyjádřil se nad světem.

Slova jsou mocná, leč jsou to slova

Slova jsou dvousečná , leč nejsou již nová

Slova jsou….. ideální pohyb jazyka.

Někdo poslouchá a někdo utíká….

Na to jež vyjádřit chci nestačí slova

Může to být báseň stará i nová

Může to být bokorys i půdorys

Neznáme však srdcerys.

Temné jsou oblaka když básník strádá

Modré je nebe, když problém překonává

Neznám slova na to bych vyjádřil myšlenky v hlavě

Podivnou chemickou syntézu hraje mozek právě.

A dál? A  dál co?

Další příběh na hovno?

Další podivnost z úst podivnosti?

Další úvaha, jež nadměrné je velikosti?

Ne, je to prostě mžik.

Nápad v hlavě, jemuž neřekneš dík….

Je to vzdálené to cosi,

Jež každý v hlavě nosí….

A právě to cosi, někdo tomu říká skrat

Mě začal v tichu udolávat

A dnes právě udolal mě

A musel jsem dát odpočinout hlavě.

Vzal jsem papír a psal a psal

O čem? S tím jsem se sám nesrovnal…

Téma je podivné a možná žádné není

Jen sloky plynou, ale báseň nezamění….

Báseň není na vyžádání ,

Stejně jako muž řekne staneš se mou paní?

Pokud tohle tobě těžko v mozku došlo,

Pošlu to písemně holubem, nebo doporučeně poštou.

Jsem zvědav jestli čteš mé kraviny do konce

Dál už nic není , jen tvá odpoveď…..