Je podzim, to vítr stromům krade listí,
jako ty kradeš jiskřičky z mých očí.
Jak bude stromům, až to zjistí,
když listí už bude spálené?
Je podzim a stromy zase bez života,
svoje ruce natáhnou k nebesům,
jako já, když si čtu optimistický motta,
a připadám si tak trochu znaveně.
Natahujíc ruce marně, leč vědomě,
když jdeš kolem a přesto skrze mě...
Láska, s láskou-bez lásky,
jak zbytečné jsou otázky...
Tak tohle jsou velmi krásné verše. Jak mohly jen tak dva roky ležet jenom s jedním komentářem? Ráda dávám ST a k tomu přidám pozdrav z Prahy. Daniela
12.10.2020 19:46:37 | danaska