Krokový napětí

Jak voják co zůstal ležet
Sám v minovým poli,
Tiše čekám, který krok
Mne nadobro skolí.

Krokový napětí prostoupilo do okolí
A sebemenší pohyb až u srdce bolí.

Vím, je to ironie platonický lásky,
Náš vztah je jako kus děrovaný pásky,
Zmačkaný, rozervaný, roztržený v půli,
Nedáme ho dohromady při nejlepší vůli.
Nechápu doposud, za čím se ženeme,
Je to tak prostý – jeden chce a jeden ne.
Ve spánku tě líbám, hladívám tě ze sna,
To ta mrcha realita je mi příliš těsná.

Jak se k tobě dostat vážně nemám ponětí,
Všude kolem tebe je krokový napětí
A rána potrestá každičké šlápnutí
A tak se mnohokrát stanu tvou obětí.

Jen se snažím zjistit, kde se stala chyba,
Zklamala snad figurka, či ten co s ní hýbá?
To my jsme ty figurky, oběti vyšších vlivů,
Osudu, společnosti, náklonnosti k pivu.

A ty víš o čem sníš? Nehledáš sebe sama?
Ať šlápneš, kam šlápneš, vždycky je to do neznáma.

A každý krok k tobě
Se zrcadlí v hrobě,
Kde hnijí city
A hnít budeš i ty,
To pokud vzápětí
Nezmizí napětí,
Co srdce něčí
Drtivá v křeči.
Nedej na řeči
I pro ně se brečí,
Život vše vrací
A jsou i tací,
Nebo spíš takoví,
Co tě maj rádi
A napětí krokový
Jim v lásce vadí….