Ztracení

Láska je jev velmi zvláštní,
jsou už o ní stovky básní.
Písně, básně dokolečka,
o tom, jak je láska hezká.

Slepí lidé, taky hluší,
existenci lásky tuší.
Ti však, kteří rozum mají,
těžko lásku uhlídají.

Kdo prý lásku, hledá - najde,
ještě dřív než slunce zajde.
Avšak v místech některých,
není slunce, jenom sníh.

Jenom sníh a zima všude
smutné srdce samo zbude.
A tak zbývá jenom snít,
nebo rozumu pozbýt.

Bez lásky se těžko žije,
člověk nejí, jenom pije.
A když pije, třeba rum,
přijde i o ten rozum.

A když pak ten rozum nemá,
jeho tvář je bledá němá.
Bez rozumu, bez lásky,
zbývají jen otázky.