O studánce a bělavé klisně

Plakala studánka příběhy bělavé klisně,

chtěla ji naplnit, vodou zalít její vášně,

klisna si upila studánky neštěstí,

lid, dík, studánku zbořil naštěstí…

Na hrobu studánky rostou dnes plísně,

klisna stále pěje si slzavé písně,

studánku zbourali, nevadí, postaví náměstí,

studánka zarostla sychravou pověstí…

Studánka nepláče, jejího sousoší váží si jinde,

klisna si zapláče, však na štěstí bude vzpomínat,

zítra nad klisnou, nad studánkou slunce zas vyjde…

Studánka nepláče, k dobrým lidem s vodou přijde,

klisna se rozpláče, až znova na studánku bude zírat,

nad Duhovým městem slunce vyšlo a zítra zas vyjde…