Narkoman

Co se mnou? Jak mě napravit?
Máte někdo řešení?
Jen jestli nepotřebuji zastavit.
Mám krizi mladého věku.
Mám takové tušení.

Ach bože někdo mi nafackujte.
Nikdy jsem drogy nebrala,
nic proti zákonu neudělala.
Nebo mi poděkujte?
Že jsem slušná byla a nedospěla,
abych se už konečně probrala?

Já ale drogy brala a stále jsem v nich,
nejsou to však ty klasické,
jsou sice chemické,
ale vytvářím si je skrze své vlastní tělo,
a to je hřích.

Můj život jak potom vypadá?
Jako život narkomana,
který vše odkládá.
Jen pro svoji drogu žije,
ostatní jej nechápou,
sám se raději zbije.

Povinnosti a úkoly se hromadí,
narkoman si nemůže pomoci.
Jemu to prostě v tom stavu nevadí,
nevidí to a sedí nad svojí múzou do noci.

Žena se na doporučení příbuzných rozhoduje rozumem,
bojí se změny, bojí se ztráty, zoufá si.
Pak se nechá omámit starým nesplněným snem,
který je ale dnes již nemorální plnit si.

Jsem to já, ta bídná,
která se pořád zamilovává,
protože neví, koho ráda má.
Nerozhoduje se srdcem, ale rozumem,
a platí za to tím nesplněným snem.

Příležitost využít, zdá se jí nečestné,
nechce také ranit city objektu vysněnému,
který čeká víc.
Myšlenky má neřestné,
tak se aspoň věnuje svému snu skvělému,
který jí nedá nic.