Láska ke Gorgoně

Zavřená brána, salvy deště,
na dosah stojím, v ruce kleště,
za branou leží rozpadlá tvrz,
Já promočen kapkami skrz na skrz,
a nic než strach mi stojí v cestě.

Klíč nemám, však dovnitř chci,
neb vím, co skrývají tam uvnitř zdi,
a zatím co snažím se pravidla obejít,
rozum mi šeptá, že bych měl odejít,
a neztrácet sám sebe s ní.

Chtíč pře se s rozumem, zatím pat,
není však koho se na radu ptát,
pověst, ta paní domu předchází,
bez pozvání k poznání brzkému dochází,
že když chtíč vyhraje, stává se kat.

Gorgona totiž uvnitř dlí,
oči zavřené, dělá, že spí,
kdo dovnitř vkročí bez pozvání,
je pohledem změněn k nepoznání,
lásky taje již se nedoví.