Doma jako na cestě

      Sepotajici mnich v dalne zemi,

modlitební mlýnky, kola spásy a samsary,

         ty, duše visejici v prostoru za vlasce,

     atmosféro, jenž mne tahas za vlasy k básní,

            kde maluji hlasky a předávám zkušenost a vedení,

 Kde mezi vedením a tvořením nacházíme místa,

  pro setkání, tvořivosti, spirituality, archy vědomí,

 tisíc a jedna krásných slov obsažených v mandale,

   slova v hlase jako stovky odrazenych trpytek křišťálu,

 když se díváme s láskou do stenografickeho skla,

 a myriada částic se zrní a točí jako vlny,

 ustalime pochody v proudu dechu,

srdce rozzehne pochodeň, 

  jsme doma jako na deště,

miliony let ve vesmíru,

 Ve vybojich z mrazu a vyhne sopečného popela,

  od ústí konecnosti se ženou lodě,

   až na konec filmu mysli do prázdna,

 tam se usmejeme, nezdolni a vytrvali,

 vstříc porozene naději, jež umírá poslední,

  poezie provede tě po stezkách,

 které ochraňují stíny velikánů,

   moudrost snad hledal bys,

   nekonečno v kapce rosy zasvitne,

  a ty a já víš, uveris, že na konci konce,

 přijde snad, na novorození,

osvícení, 

plache světlušky letí vzhůru,

myslím Vás poklade,

na dokonalých drahokamech,

v lidské samotě,

v prislibech, vasnich, životech,

 pramicich veršů ve kterých jsme doma jako na cestě.