Jen pro ni...

Přemítám o době, když jsme se Ty a já poznali,
přesně se pamatuji na den, kdy jsme se drželi v objetí,
a já si v tu chvíli pomyslel, co víc ještě může člověk chtít...

Teď, však, když už Tě znám, přál bych si, abychom se vůbec neznali,
protože, kdykoliv potkáme se, tísíce jiskříček mezi námi proletí,
i když oba dva víme, že tomu tak přece vůbec nemá být...

I kdybych prchal, utíkal statisíce mil,
nic, vůbec nic bych tím asi nezměnil.

Ty by sis mě našla prostě úplně všude,
musím se s tím smířit, co jiného mi zbyde.

Trápím se kvůli Tobě, Janičko, celé noci přemítám,
co dělat mám, jak jen znova kraty osudu zamíchám?

Tohle utrpení konce nebere, spíše na síle přibrala,
ja chci to skončit, tak proč si mě smrtka nevybrala...

Sám knihu problémů nezavřu, k tomu potřebuji Tebe,
princeznu, sluníčko moje, před kterou se klaní i nebe.

Máš mě v rukou svých, udělej to, co se má stát,
přestaň mě ničit, chci se konečně přestat bát...