srkaje vývar z krysích kožíšků
přemítám, co mne nejvíc bolí
dones mi, prosím, trochu soli
a jednu břitvu, Ježíšku...
a holce, kterou ve tmě lovím
pokoj dej věčný... do mých ohrad
přijdou se vlci na noc ohřát
hebcí jak sníh, co ve stromoví
utišil hrůzu, překryl ticho
a do rozbřesku na zahrádce
naléhal s něhou jako k matce
na její bílý nahý břicho
...a já si uložila na lištu v compu Nedělní chvilku poezie, co začínala...
Ráda četla.
21.12.2018 17:04:17 | Philogyny
setkání s poezií taky občas bolí
jako závist a pošlapaná pýcha
některý slova přehlasitě dýchaj
a nezapadaj do soukolí
ukládám si na horší časy :o)
21.12.2018 16:41:30 | hanele m.