O tobě a s tebou

Venku je noc, kterou kráčím,
cestou mrazivou se teď vláčím.
V mé mysli nezbylo nic, jen prach,
co dál ve mne zbylo? Pouze strach.

Kráčím temnou uličkou a světlo hledám,
marně však na ten zázrak čekám.
Zázrak co odešel a nikdy se nevrátí,
tím se život můj v sekundě obrátí.

Chce se mi ječet...řvát,
nikdy jsem nechtěla tuhle hru hrát.
Hru, kde cíl mi ji vezme,
že zem se po ní slehne.

Stále kráčím tou uličkou temnou,
přeji si, aby jí kráčela se mnou.
A teď ptám se sama sebe,
proč je život krutý a vzal mi zrovna tebe?
Byl to snad tvůj osud?

Po tvářích slané slzy mi stékají,
na deštěm zmáčenou zem kapají.
Chci ji objat, chci ji mít,
chci s ní jako dříve žit.

Nemůže ona ke mě, ale já k ní ano!
Všechno už teď půjde samo...
Pápá světe já jdu k ní!
sice zemřu, ale budu sní...
NAVŽDY!