Mrtvé jsou naděje mé

Mrtvé jsou naděje mé.
Tvůj dotek cítím tisíckrát
v půlnočním bdění
v ranním střízlivění.

Cítím ho tisíckrát a miluji,
nenávidím tě za to.
Tisíckrát, i když jen jednou
Natáhls svou dlani jemnou.

Nikým jsme nebyli,
tak proč jediný dotek,
bez ustání mě mučí,
duši rve a v uších skučí.

Ty užs pryč, však dýchám tvůj přízrak,
zosobnění slunečných dnů,
bdělých nedospělých let,
počátku neohraničených cest.

Tím jsi mi z pouhého doteku,
a mně již není cesty k útěku.