Jako pohádková mořská víla,
bych se nejraději rozpustila
a stala bych se tichou pěnou.
Omývala Tvé celé tělo,
co mne kdysi tolik chtělo.
To ještě chtěl jsi býti se mnou.
Jako větrná panenka,
Tvá bývalá myšlenka,
bych Ti vlasy čechrala.
Ovívala Tvé celé tělo,
až by se chladem chvělo
a do ucha Ti šeptala.
Jako ohnivá žena,
do plamenů vášně oděna,
bych si s Tebou hrála.
Hladila Tvé celé tělo,
až by blahem vrnělo.
Láskou bych Tě hřála.
Jako Temná paní,
hlídala bych Tvoje spaní.
Přikryla Tě pláštěm s noční oblohou.
Objala Tvé celé tělo.
Třeba by mne znovu chtělo,
jak vplula bych pod deku za Tebou.
Chtěla jsem Ti býti vším.
Jestli na mne ještě myslíš, netuším.
Ale já Tě stále ve své hlavě mám.
Kdy zapomenu, se sama sebe ptám.
Velmi vydařené
13.08.2019 11:47:07 | Eru Alonnar
Jééé moc děkuji :) Jsem ráda že jsi zpátky. Docela jsi mi tu chyběl :)
14.08.2019 09:54:09 | breberkar
v první sloce bych možná dala s ohledem na rytmus namísto "co mne kdysi tak chtělo" "jež mne kdysi tolik chtělo".
Pěkné jako vždy:) (super)tip
16.01.2019 14:36:16 | Rebejah
Moc děkuji za tip a za radu. "Tolik" tam opravdu sedí líp ale to "jež" je na mě moc básnické :)
16.01.2019 15:57:41 | breberkar
Je to tvoje básnička. Já jsem kdysi psala básně jedním dechem, pak jsem to přihlásila do nějaké soutěže, komentáře naprosto katastrofální, ale jeden muž mi tam připsal celou přepsanou báseň, byla mnohem lepší než ta moje verze, a tak mne naučil hlídat si víc rytmus.
16.01.2019 16:00:41 | Rebejah