Nepromluví, nezazpívá,
pro lásku bolest snáší,
malá mořská víla,
své tajemství stráží.
Princ pro jednu srdce má,
spí, ve tváři je vidět růž
a přichází noc osudná,
drobná ruka třímá nůž.
Jedna kapka krve jeho
ukončí tvé prokletí.
Nezbavíš trápení se svého?
Sama budeš obětí.
Jak krásný souzvuk jejich srdcí,
v rukou se leskne naděje,
miluje, však zabít musí.
Či nechat žít, ať šťastný je?
Moře smutku je tak slané,
slunce povystouplo výš,
zmizely tváře uplakané,
hlubokým spánkem princi spíš.
… a proč je moře rozkvetené,
se asi nikdy nedozvíš.