HRANY, BARVY A PRACH
musíš mít všechno hezky srovnané
podle barev
vůní
a velikostí
já jsem však dosti neskladný
nevejdu se ti do komínků
abych ti správně zařezával
marně se snažíš osekat mi hrany
stále ti trčím z tvých poliček ven
jsem drzá noční můra
co ulétla ti z ošklivého snu
aby ti byla motýlem
jemuž se snažíš hadrem setřít pel
jako nepříjemný prach
občas mě vidíš zralého na zabití
kdo z koho a čeho
bude tu možná
jednou vrah
Praha, 18.1.2018
https://www.youtube.com/watch?v=yxanrM-J1Mg
Ale Ami....trčet z komínků....směju se...ne..Ty netrčíš...jsi všude hladký a dokulata:-) vzpomněla jsem si na Tebe když jsem byla na muzikálu v Praze...GOJA...plechová modrá pyramida...no-nevím...nicméně muzikál hezký...ovšem co mne absolutně rozděsilo byly dvě věci.děsný bordel po divácích, včetně zpola dopitých pet lahví, hromady použitých papírových kapesníků a obalů od jídel...a druhá věc...české suvenýry a v nich ušanky, matrjošky a podobné pitominy...tak to mně dostalo. promiň, že to píšu pod Tvoji krásnou báseň, musím...těším se na Tvé recenze a vůbec na to co napíšeš...poněvadž tvoříš s noblesou. a to se v dnešní době ohromně cení...alespoň u mne:-)
19.01.2019 14:15:14 | Anděl
Díky za vzácnou návštěvu, Anděli, i za milou reflexi a vlastní asociace :-)
21.01.2019 20:57:15 | Amonasr
Pěkně výSTižné.
Nenechat si setřít pel
ani sestřihnout křídla
kdo by ti to činit chtěl
sám zbavil by se vřídla...
18.01.2019 19:12:02 | Kapka
jako nepříjemný prach... jako nejnepříjemnější prach... Hrany, barva a (střelný) prach...:)
18.01.2019 17:03:38 | Rebejah
Málo kdy čtu komenty dříve, než napíši svůj. Tak až teď. Mě se konec líbí. A když, tak snad oddělit interpunkcí (získat tebou avizovanou pomlčku) nebo posunout poslední dvě slova do nového řádku? Vidím, že se úzkostlivě snažíš znaménka postrádat. Ale myslím, že v určitých případech je dobré použít. To vždy zaleží na vnitřním hlase autorova sdělení. Tak jen Tvůj hlas!
18.01.2019 13:36:27 | šerý
Díky za názor :-) Kdysi jsem někde četl, už nevím kde, že maximální počet veršů mezi dvěma rýmy by měl být 2, tři už je prý moc. Ne, že bych s tím úplně souhlasil a často to i porušuju, nicméně zřejmě pod vlivem této poučky se to občas pokouším ožulit tak, aby to naoko vypadalo, že jsem ten počet řádků nepřekročil :-)) Tak tedy dobrá, odsunu ta dvě poslední slova na další řádek, když už jste mě prokoukli... :-))
18.01.2019 16:56:22 | Amonasr
Sbalit se, dokud je na křídlech ještě nějaký pel a pryč ! Jinak si pak už jen (jako motýlek) sypat na tykadla šedavý popílek :)
18.01.2019 10:27:16 | Nekonecnafrontanaslevyzakcniholetaku
:-D) No, to už je určitě na každém, jak si to přebere a co si z toho případně pro sebe vyvodí - někdy to opravdu může být to nejlepší možné řešení a čím dřív, tím líp :-))
Nicméně osobně nevěřím ani na takové ty "ťu ťu ňu ňu" partnerské vztahy - když je někdo okatě navenek demonstruje, připadá mi to podezřelé až směšné. Do partnerského soužití patří podle mě i zdravé napětí a neustálé vzájemné potýkání a hájení si osobního prostoru - samozřejmě ale jen do určité míry a s potřebnými oboustrannými kompromisy, což má asi každý nastavené trochu jinak. Mám třeba dlouholetého kamaráda, vysoce postaveného manažera v nadnárodní společnosti, který je pod obrovským manželčiným pantoflem, ale vysloveně si v tom domacím jednoznačně podřízeném postavení lebedí a je mu jedno, že si za to z něj kamarádi utahují... Mimo domov se ovšem s chutí a rád utrhne ze řetězu :-))
Díky za zastavení i za pěknou a vtipnou reflexi, která mě přiměla k tomuto drobnému zamyšlení :-))
18.01.2019 10:49:05 | Amonasr
Výborný.
V posledních dvou řádcích mi to skřípe. Na zakončení rýmem příliš slov. Jen na okraj. Naladila a potěšila.
18.01.2019 09:34:16 | Now
Díky za návštěvu a hlavně za reflexi, která mě taky potěšila :-) Tvou připomínku beru vážně, ale i po několikerém dalším čtení si za těmi posledními řádky stojím, nikoliv ale sveřepě. Chvíli jsem přemýšlel i o drobné úpravě posledního verše, neměl bych s tím problém, ale nakonec jsem to raději nechal tak, aby tam bylo všechno, co tam chci mít.
Mé texty by se daly určitě často lépe cizelovat, tento nevyjímaje, zas tak moc je nevybrušuju, což těm pozornějším asi neunikne. Nicméně v duchu si každý několikrát přečtu, než ho zavěsím, a důležitý je pro mě jakýsi vnitřní rytmus při přednesu. A právě na způsobu přednesu myslím taky dost záleží. Zkus si třeba v posledním řádku položit nejdřív akcent na slůvko „možná“, pak udělat dramatickou pauzu na jednu až dvě doby a poté to završit tou zdánlivě temnou pohrůžkou. Třeba Ti to pak už tolik nezaskřípe. Každopádně jsem ale rád, že jsi mi sdělil svůj pocit a vážím si toho :-) A nejsem žádný odborník na poezii, píšu víceméně intuitivně – přiměl jsi mě však k této malé sebereflexi, za což Ti také děkuju, to nikomu občas neuškodí :-)
18.01.2019 10:21:32 | Amonasr