Konec

Žiju, dýchám.
Osudu se zříkám.
Nic už nemá smysl.
Přečernou mám mysl.

V co mám doufat a v co věřit
když nemám se komu svěřit.
City když mám nedužné
mnoho let a víc už né.

Štěstí moc jsem nepobral.
Lásky jsem se nedobral.
Osud boty nazuje
na toho co zrazuje.

Proč jenom dál dýchám?
O citu jen slýchám
a asi nezažiju jej.
Život můj ten nemá děj.

Prosím svůj meč do mě vnořte.
Na pohřeb se slušně šňořte.
Tam slzy neroňte
své hlavy nekloňte.

Tam louče napalte.
Mé tělo zapalte.
Žádné smilování.
Žádné litování.

E