Sněhová krílovna

Je krásná v sněhobílých šatech,
jež se třpytí jíním
z temných vlasů jí šlehá
polární zář
a závoj z chladných vloček
se sype bez ustání k zemi.

Je sama na ledové pláni,
jak smutná nevěsta
bez muže v  pustém domě.
Chce milovat a hledá svého Kaje
a bílé ruce touží po doteku
snad ani nežádá si více,
jen blízkost člověka,
jež doposud jí byla odepřena.

V skleněném zámku ze snů
nevinná kouzelnice
teď líbá svého Kaje
v blaženství první lásky
zamrzlé srdce taje
rampouchy s očí spadly
v podobě slz, jež na jeho tvář kanou,
a chlapec uzří ženu milovanou
v tajemné lásce osudovou ranou
jsou oba věčně svoji
a přec vyhnáni z ráje.