Sonet pro anděla

Potkal já jsem anděla,

láskyplně rozpálil ji do běla,

má múza, hedvábnými mne omotala křídly,

přes její krásu mé oči nepřehlídly…

Ztratil já se v společnosti jejího těla,

stále křídla počestnosti na sobě měla,

krajinou od ní vzdálen sedím na sedmé míli,

přitom spolu, u nás, v teple pod jejími křídly…

Spolu s ní jen štěstí hřeje,

chmury, smutky odzvoní,

když andělským hláskem jejím pěje…

Nejhezčejší na světě, se mnou, když se směje,

chmury, smutky odzvoní,

když písně mé, pro ni složené, ona pěje…