Cítím už jen štěstí zas a zas

Vypsala jsem odměnu za najití štěstí,
velký boj pro zájemce to věstí.
Přihlásil se jeden hoch,nesměle zvedl ruku,
postavil se a šel ke mě za šumivého zvuku.
Pohladil po tváři rukou,co přihlásila se,
mizí přede mnou,naposledy usmívá se.
Kvůli mě prý projde svět celý,
pohled upřel na mě sladký,smělý.
Naposledy stiskl ruku mi něžně,
odešel potichu,vůbec ne spěšně.
Vrátí se či zmizí navždy?
V mém srdci však bude provždy.
Bude tam ten dotyk poslední,
pocit,že svět není všední.
Slyším klepání,co rozléhá se po místnosti,
přišel ten,co vlastní všechny ctnosti.
Úsměv,opět ten stejný,co pohladí,
co nepopsatelný pocit Ti navnadí.
Nic netřímal v rukou,těch něžných,
bylo to,jako v těch filmech běžných.
Stále sem jen tiše,dívala se na celý svět,
existuje lidských hříchů pět.
Už plakat,sesypat jsem se chtěla,
právo na štěstí snad jsem neměla.
Najednou však zvedl mě k sobě blíž,
pohlédl na mě níž.
Pak objal pevně můj pas,
cítím už jen štěstí zas a zas...