Smrt a život

„Smrt a život kdysi uzavřely sázky
Kdo lidem dává více lásky,
Kdo? Smrt nebo život?…“

„Já život jsem jak dva milenci
Co se potkávají v romantickém červenci,
Co s nimi dokážu bez váhání
Díky mně zažijí krásné milování,“
„Já smrt, koho budu chtít
Toho můžu jednou ranou stít,
Osobu, kterou ráno vyslovím
Tu si pak k obědu ulovím.“

„Já život můžu u srdce hřát
Ukazuji malým dětem, jak se smát,
Projedu prsty modrým nebem
Jsem pro lidi denním chlebem,“
„Když chlapec za svou zesnulou vzpomíná
Slzí, brečí a mě při tom proklíná,
Nechápe, že já stavím konci zeď
Já smrt to končím, klidně teď.“

„Já život jsem chvíle sváteční
Sto let sice není věk sluneční,
Každému říkám, co dělat smíš
Hlavně když je lásce blíž,
Co já všechno mám
To rád všemu dám,“

„Stařík šel včera v noci spát
Víš, nebudu ti ani trochu lhát, už se neprobudí,
Mladík, co prožil divokou a bláznivou noc minulou
Opil se, spal v zimě, zažil lásku prohnilou, už se neprobudí,
Dívka, co byla předtím ještě nevinná
Násilník jí ukázal, jak je zbytečná, už se neprobudí,
Při neštěstí každému jazyk zapadá
A pak jejich tělo rychle uvadá, už se neprobudí,
Když se někdo žalem utápí
Vezmu ho k sobě, ať se netrápí, už se neprobudí,
Když je manžel násilník a rváč
Slýchávám u ženy bolestivý pláč, už neprobudí,
Já chci každého na svou stranu svést
Stačí kohokoliv chytit a za ruku vést, už se neprobudí,
Někdo na mě, na smrt ukazuje dlouhý nos
Ale já mu ukáži, jak je pro mě prost, už se neprobudí,
U umírání bývá někdy velký křik
Mě to nevadí, já už si zvyk.“

„Kdo dává teda více lásky?
Není správné uzavírat tyhle sázky,
Protože láska je většinou slepá
Život prožijete a smrt pak klepá,
Proto byste neměli o krásném životě snít
Realita je jiná, měli byste bdít.“