Ke skále

Rozpálenými řetězy přikován jsem byl, ke skále.
Život můj se náhle zastavil, v spirále.
A to vše pro lásku ke krásné bohyni, jež miluji.
já jsem jen psancem nevinným, tak běduji.

Jen její pláč mě z nebes chladí
okovy jsou vychladlé,
když se ke mně z nebes sklání
oči má pak povadlé.

Neptej se mě každý večer,
jak se cítím jak se mám,
v noci chlad mě ledem vleče,
přes den slunce pálívá.

Směs ostrého koření je prachem v očích mých,
pouta drancují mou rozpálenou kůži,
místo hudby pískot a v uších smích,
a místo snů jen děsy a hrůzy.

Nelituji toho políbení,
nelituji marných cest,
já vím, že jsme si zaslíbeni,
pod baldachýnem hvězd.

Nic naplat lásko moje,
já tu v skále přetrvám,
ač pokořen a vpleten v kole,
já lásku svou vždy ti dám.