… šarlat

Šarlat hlasu Tvého jenž půtek nezná,

ten chuť žít a život do žil vlévá,

hněvu zpěv neovládá jak sváru běsna,

pročež s mým hlasem se v jeden samet slévá.

Propojeni v jedno jsou, jen radost pohledět,

vidíte? Jen tiše, ulehají, ať číše štěstí jim se nezvrhne.

Tu šarlat vine se ku druhu svému, snaže se nové zvědět,

však dobře ví, že jejich krás potopa jim z cesty neuhne.