Prý se neumírá

 

Prý se neumírá

 

Když na mým čele sedí vráska

a život světlu se zas krátí,

já vidím zítřku za obzor,

když cítím oheň, co si jen tak

 posmutněle praská,

říkáš, za všechno se, lásko, platí,

tak proč mám v sobě pláč

 i vzdor.

 

  Jsem asi divnej tvor,

co pořád něčemu se vzpírá,

prý na lásku se neumírá.

Když ještě paprsky nás hřála

a citů bylo jak krásnej naplněnej dům,

pak na těla nahý

 znamení nám malovala . . .

A dnes jen závidíme sousedům.

 

Když tichou nocí bloudí netopýři

každý z nás občas něco ztratí,

 marně hledám siluetu hor,

když zbyl jenom prach,

co zbořeništěm víří,

říkáš, za všechno se, lásko, platí,

tak proč mám v sobě pláč

 i vzdor.

 

Jsem asi divnej tvor,

co pořád něčemu se vzpírá,

prý na lásku se neumírá.

Když ještě ta naše byla živá

a těch doteků my měli plný dlaně

pak z písně veselý

se stala náhle tklivá . . .

A dnes jen vzpomínáme na ně.

 

Když na mým čele sedí vráska

a v bouřce stromy vítr klátí,

 kam odplouvá tý naší lásce vor?

Už vím, za všechno se platí . . .

Stejně žhavý oheň cítím,

zas v mým srdci praská,

a je v něm ten pláč

a je v něm ten vzdor,

tak co já s tím . . .

 

Jsem prostě divnej tvor,

co pořád něčemu se vzpírá,

prý na lásku se neumírá,

prý na lásku se neumírá . . .

 

 Za foto děkuji MIRA Photography
www.facebook.com/miraaphotography?fref=ts