Prokletá

Její tvář
připomínala mi anděla.
Tělo měla svůdné víc,
než mladá gazela.
Duše,
ta byla prokletá!

Chodila světem
přes sto let
a pořád byla
jako květ.

Uměla svádět,
uměla líbat,
klín měla
pro každého dokořán,
kdo chtěl,
ten vstoupil
do pekelných bran.

Kdy přestane být zatracena,
a promění se v bílou holubici,
až najde se jeden z lidí,
co udělí jí odpuštění.

Tak smaže se její vinna
konečně odletí
do nebes,
už na ní dlouho čekám.
Tolik jí miluji!