… křivky II

Miluji hřebenů Tvých zátiší, dvé oblá, to ženských tvarů kout,

žár něžně vlahý, kterýžto tiše a jen s něhou mne svírá,

ony hlubiny roklin, mne plné, dychtí toužebně obejmout,

jest to kraj, kraj v němž mých snů žádných neumírá.

Výhled z nich, ten kterýžto naskýtá se, jest mi zemí blaženou.

Z rána každého vítá mne drobný jejich majestát.

V úžasu němém hledím naň a krásu dne jím slíbenou.

Toť výšin snů mých svět, jenž pomůže oddanosti mé dostát.