Dno

tak už si mě zase dostala až na dno
svůj smutek ti ani nedokážu ukázat
nechci aby ses cítila vina
a tak mlčím
ubíjím
se v samotě večerního města
už zase nevěřím v naději
písmenka na klávesách se mi pletou
ne asi už se nic nezmění
myslím na to jak tě přesvědčit
ale nebudu to dělat
z té nádhery bych nedokázal označit
nejhezčí část tvého těla
a tak jen skrývám planou naději
a v duchu křičím
hlásky tvého jména